... na mém polském blogu už je docela rušno. Prostě chce to čas.

Čas - ten mám (na blogování) spíš v "robotě". Jediný problém: některé české znaky nejdou na počítači v zaměstnání. Nelze umístit háček nebo čárku nad velké písmeno. Vždy se zobrazí háček a čárka dohromady, pak vedle písmeno samotné. Stejně mi potvora blbne na netu: na odkaz ze stránky se sotva dostanu. Takže psát, upravovat blog - je obtížné.

Per aspera ad astra, že?

... tak bych označil toto místo. V Polsku bloguji na obrovském servru známých novin, trvalo mi skoro dva týdny, než mě začali číst. Je to jako náměstí ve Varšavě. A zde je jako v české hospodě. Děkuji, že si k Vám mohu přisednout.

Zítra ráno odjedu do práce, vrátím se v sobotu. Autobus zmizí za kopcem a já budu mimo dosah ČT a Oskara (pardon, psího Vodafonu). To v Krakově na studentské koleji každý večer sledoval jsem Report (vysvetlení pro Čechy z Čech a Moraváky od Brna: jedna se o ostravský večerník) a tak jsem se naučil česky. Původně mě zajímala slovenština, rozhodla kvalita signálu. Zřejmě Lysá hora, 37. kanál.

Mnohé věci v životě jsou otázkou náhody. Nebo i život samotný?

z mého polského blogu:

Założyłem sobie nowy blog. Nie, nie zwariowałem. Po prostu chcę, aby czytała go Jana. Blog dla jednej osoby? Nie, chcę regularnie pisać po czesku. Ciekawe, na ile wizerunek mojej osoby jako autora każdego z tych blogów jest podobny? Bo w obu jestem szczery, nie fantazjuję, nie kreuję swego obrazu według własnych marzeń - tzn. staram się... ale przecież ludzie inaczej mnie widzą, niż ja postrzegam sam siebie...

... nebude odkaz na ten český (je tam jenom zmínka, že existuje). Prostě údaje o mém českém životě, a hlavně popis "města nad Olzou" mnohým známým by mohly snadno odhalit mou totožnost. Nejde o to - psát anonymy. Ale kouzlo blogování spočívá i v tom, že Vy můžete jen hádat, kdo jsem.

Až na to, že zatím asi nikdo ten můj skvělý blog nečte...