... a jak to dopadlo

Jak ten čas letí... Tehdy, v pátek, mamka byla natolik nemocná, že noc ze čtvrtka na pátek strávil jsem doma. Nikdo to neví, že nebylo mě ve zdravotním středisku. Měl jsem noční pohotovost, pokud by se něco dělo - měli mi volat, případně poslat pro mě sanitu. Naštěstí nikdo nevolal, nepřišel pro ošetření. Skvělí lidé: řidič sanity a sestřička: utajili vše před Šéfkou. A mamka se už uzdravuje.

Tak tehdy, v pátek, nebyly ani hory, ani neopravil jsem auto. Aspoň kolo - dnes jsem seřídil přehazovačku, brzdy, střed a přední náboj; zítra snad pojedu na něm do roboty (do Skočova, 13 km, ovšem - hrozné kopce).

A to hlavní: projednat se Šéfem podmínky mé práce v červenci. Tolik makat jako doposud - už nemám chuť. Nemusím: nebo se nějak dohodnem, nebo... Výpovědní lhůta je 2 týdny...