Od dubna nenapsal jsem ani slovíčko... Tak budu muset něco doplnit. Dnes už ne, balím se na cestu. Na vandr v okolí Jindřichova Hradce. S Danou.

Večer vyrazil jsem na poštu se složenkou. A... zavřeno. Přece jsem věděl, že je 17 listopad, dokonce 20. výročí sametu...

Nepochodil jsem se složenkou. A vůbec, těch 20 let... Dá se hovořit o úspěchu? Je to složité. Před 20 lety radoval jsem se, jako skoro všichni. Ale čekal jsem rozhodně něco jiného, než to, co skutečně nastalo.

Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme zvonili klíčema na náměstí...

Naivita?

Kdybych byl věděl, co nastane po pádu komunizmu, asi bych do toho nešel. Nejhorší je dopad toho nového na mezilidské vztahy, zejména v zaměstnání. Pokud vůbec nějaké máme.

Na druhou stranu, nebýt Listopadu, nemluvil bych dnes česky (asi), necestoval bych tolik po Československu. Československu? No přece existuje... Ve mne.

Stýská se mi po socializmu. Jako kdysi mé babičce po Rakousku-Uhersku...

... no z Hradu sice ne, ale od Šéfky. A dostal jsem dovolenou!

Ať žije máj. První máj. První v mém zaměstnaneckém životě celý volný!

Co to bude? Vysočina? Asi taky. Pro začátek sraz Polských Fiatů 125p, hned 1 května.

Zatím je ovšem duben a musím odevzdat daňové přiznání. Tak to bude pěkný kus archeologie - najít všechna potřebná lejstra. Radší bych šel na Dubeň, horu nad Žilinou...

Ivano, kde? Ivano z Andělské Lhoty... Ví někdo?

Můj polský blog byl odměněn cenou "Kreativ Blogger" a tak mám zase já nominovat 7 dalších. Chtěl jsem nabídnout nejaký lehčí kus pro polského čtenáře... a tak jasm zjistil, že Ivanin blog už neexistuje, ani v nepíše.cz.

Jiný blog, který chtěl jsem doporučit, polský o horách Bieszczadech, je zase najednou uzavřený a nemám vstupenku, i přesto, že byl tam na mou stránku odkaz.

Ješte, že nebyl smazán nádherný blog paní Dagmar z Bratislavy.

A co já? V robotě mi zvedli plat o 50% (tak se blížím k průměru, pokud dělám přesčasy, ty ale dělám pořád...), tatinkovi objevili rakovinu... jinak stará bída.

Tak nám to pěkně uteklo. Srpnové zastavení nad červnovou cestou a hned vedle - prosinec. Začátek zimy.

Loučím se s rokem 2008. Loučím se se slovenskou korunou.

Snad rok 2009 bude lepší... no, počkat, nedělejme stejnou chybu jako s... komunismem. Že vše, co bude nasledovat, určitě bude lepší... Nechci už dělat otroka mému šéfovi. Ty peníze za to nestojí. Měl jsem za úkol zachránit své doktorské papíry. To jsem musel dělat doktořinu aspoň 6 měsíců. Už jsou to 2 roky... Žádná velká cesta na kole, žádný pořádný vandr...

Jak na tom budou Slováci po zavedení eura? Už v létě nebylo jim moc do zpěvu... A to slyším z rozhlasových novin, že vše zdražuje tak o 10 - 15%...

Dnes mi napsala mejlík jístá Slovenka, že pravidelně čte můj polský blog. Nevím, jak to dělá, já žádne vstupy ze slovenských adres neregistruji. Z českých jen vzácně.

A na mém polském blogu jsem denně. Mám průměrně něco přes 100 návštěv. Během roku dvě polské blogerky dostaly mě do postele... A tady? Zanedbaný sex. Jinak zoufalý nedostatek Elánu...

Už aby byl ten nový rok...

Budova žst. je dobře vidět už z 2 km vzdálené vesnice. Proto taky železniční doprava nebyla příliš pohodlná pro místní. Z takové dálky budova nádraží zdá se být nenerušená... Když ale překonáme ty dva kilometry, obraz se mění. Zvenku to ještě ujde...

Pohled do nitra budovy ukazuje, co s nádražím udělal čas...

Cestovné lístky sa už nepredávajú...

Ještě v roce 1972 jsem jel vlakem z této stanice. Pamatuji, vlečné vozy byly od M240... Ale to už byly poslední roky provozu na této trati. Dnes nenajdeme ve stanici ani zbytky kolejiště, jen křoví v polích stále značí stopu zaniklé tratě...

Jedná se o trať Nowy Targ - Kraľovany, postavenou na přelomu XIX a XX století. Po 2. válce byl zastaven provoz vlaků přes státní hranice. Suchá Hora byla konečnou ČSD, Podczerwone - PKP. ČSD zrušily provoz mezi Trstenou a Suchou Horou v polovině 70. let. PKP zlikvidovaly úsek Nowy Targ - Czarny Dunajec krátce po roce1989 (a taky krátce po dlouho očekávané generální opravě...). Od Czarného Dunajce do Podczerwoného se nejezdilo už dříve...

V Podczerwoném autobusová zastávka oprotí bývalého nádraží dodnes nese název Podczerwone stacja PKP...

Dobový autobus však už nejezdí. Obývají ho včely, hned vedle žst. Suchá Hora... Toto je kultovní erťák, Škoda RTO. Pro Poláky důvěrně známý jako Jelcz - dělal se v licenci (ve městě o stejném názvu) až do roku asi 1983. A dodnes je legendou.

Snímky byly pořízeny v červnu 2008.

... je hora před Žilinou, aspoň pokud jedete od Slezska, tedy třeba rychlíkem z Prahy.

Hned za Žilinou se nám otevírá široký pohled na hory. No, měl bych doplnit: jdeme po modré značce, směr Turzovka. Na obzoru jsou vrcholky Malé Fatry s posledními zbytky sněhu, v popředí Zádubně, vesnice připojená už dnes coby městská část Žiliny.

Na Rochovici samotnou vede jen neznačená pěšina, snadno tam trefíme podle dobré mapy. Dole je údolí řeky Kysuce s hlavním silničním a železničním tahem. Na obzoru - zase Malá Fatra, tentokrát pásmo Velké Louky.

Kvůli poruše počítače další snímky zatím nebudou.

No tak, pěkně dlouho jsem tady nebyl. Minulý pátek slíbil jsem v návštěvní knize na Rochovici (hora u Žiliny), že dám fotky na blog... No nic, mezitím se mi podělal počítač; hlavně, že nepřišel jsem o tysíce snímků (to se fotí digitálem, že?).

K věci: byli jsme v Praze na ty Velikonoce. S mou dívkou. Vlastně už dnes bývalou dívkou. Poslední večer, hned po návratu z procházky, řekla mi více méně tato slova: no, rozhodla jsem se, že můžeme být přátele, ale víc to ne... Skutečně, objevily se mezi námi rozdíly. Já jsem vzpomínal, jak hezká byla Praha v roce '90, ještě bez těch davů zahraničních turistů. Ona, že v konsumpční společnosti se cítí docela dobře. Pro mě není normální zajít do drahé kavárny na čaj. Nicméně akorát ten druhý den se nám docela podařil. Stejně jsem ale měl pocit jako někdy u zkoušky: sice ještě není skončeno, však výsledek, vlastně rozsudek už padl.

Další den ráno jsme šli pěšky z Hradčan na hlavní nádraží. Akorát orloj se nějak zasekl, a to jsme pěkně spěchali od Karlova mostu, aby nezmeškat okamžik, kdy na náměstí odbije rovná hodina. No nic, nasedáme do vlaku směr Kolín, pak Kutná Hora. V proslulé sedlecké kostnici strávili jsme příliš dlouho a tak už se nám nevešla do programu druhá atrakce - svatá Barbora. Kdybych byl věděl, kde zastavuje městský autobus, snad by to vyšlo. Prostě v roce '90 jel jsem na kole a zdálo se mi, že od te kaple do Barbory bude asi kilometr.

Jedeme dál. V Ústí nad Orlicí výpad do města - no, přece někde musí být samoobsluha! Nekoupili jsme v Praze slíbené lentilky pro pětiletou dcerku mé milé. A houby - všechny obchůdky zrušili. Supermarket je moc daleko, to nestihneme vlak.

Sněží. Jedeme do Letohradu, pak přestup na motorák, dále na autobus. Máme něco přes hodinu do odjezdu polského vlaku z Mezilesí. V Orlických horách ale ještě vládne zima! Ty hromady sněhu nenapadly přece během dneška... Nasazuji ostré tempo. Beru těžký batoh mé divky, ale ani to nepomáhá. Konečně jsme na průsmyku mezi Petrovičkami a polským Kamieńczykem... Ticho, zasněžená cesta, výhled na celé Kladsko... Už není šance stihnout ten vlak. Tak co?

Tak já už dál půjdu sama, snad si poradím. Ty bys potom taky něměl návrat z Lichkova...

To ale ne! Já tě tady nenechám...

A tak pokračovali jsme spolu až na nádraží do Mezilesí. Já věděl, že si hravě poradí, chtěl jsem ji ale ušetřit ten pocit opuštěnosti... Holka byla utahaná, našla nějaké spojení, pojede celou noc s přestupy, hned potom za volant i do práce... Byla moc dojatá tím, že jsem ji nenechal na hranicích Polska... Řekla: víš, zapomeň na to, co jsem ti mluvila v Praze. Tys mě nenechal jako kdysi někdo jiný...

Už jsem musel jít, aby mi neujel poslední vlak z Lichkova. Šel jsem po kolejích. Už se stmívalo, začalo hustě sněžit. Holka už asi jede ve vlaku... A najednou slyším pipnutí mobilu: přišla mi textovka... Miláčku, dej na sebe pozor, mám o tebe strach v tom počasí. Cesta se zdála být nekonečná. Sotva jsem stihl ten motorák. Měl jsem promočené kalhoty, vlastně namrzlé... Byl jsem ale šťastný. Měl jsem pocit, že náš vztah přece jen trvá.

Je to pár dnů, jak mi připomněla: copak nepamatuješ, co jsem ti tehdy v Praze řekla?

Ano, pamatuji... A tam, na tom průsmyku? Nebo že to byl pouhý sen?

Kdo četl, ten ví: sbalila mě jedna blogerka od Poznaně a tak jsme zatím spolu. Mou holku napadlo společně strávit svátky v Praze. Zatím nebyla v Československu, nepočítáme-li nákup piva v Suché Hoře, asi 20 m za závorou. Původně jsem chtěl přespat u známých, nakonec ale z toho sešlo. Máme objednaný hotel. No, stojí to víc, ale zase nebudeme nikomu na obtíž, kdy se budeme vrácet z noční procházky Prahou.

Kupodivu největší problém je: co shlédnout v té Praze? Měli bychom vystoupit z vlaku na hlavním nádraží v neděli, kolem poledne. Takže rovnou ze stanice vyrazíme na trasu: Václavské náměstí, Staroměstské náměstí s Orlojem, Karlův most, Malá Strana, Hradčany, pohled z Letné na oblouk Vltavy s mosty. Pak samostatná kapitola: Vyšehrad. Pokud nám to klapne, rád bych přidal Pražský Semmering, neboli vlakem (skoro) do nebe. Když ne, tak aspoň tramvají na Barrandov. Mimochodem, v Poznani na kloubové tramvaje české výroby tamní říkají tatrovky...

Noční procházka po Karlově mostě, to už víme, samožřejmě pivo (pro úsporu radší lahvové ze samoobsluhy). A co ještě? Druhý den, tedy velikonoční pondělí, pokud bude počasí, pojedeme posledním spojem směr Adršpach, pak nocleh ve stanu (no nevím, ještě budu sledovat předpovědi). Ráno Teplické a Adršpašské skály, pak na nádraží PKP do Kudowy, kde holka nastoupí do osobáku směr Poznaň. Nevím, proč ještě nepropojili Kudowu s Náchodem? Díky rozdělení Československa obnovili spojení Zwardoně a Serafínova, jenže tam stačilo opravit na 300 metrů pražců. A to je vše. Jsme v Šengenu, přesto železn(iční)á opona se má docela dobře. Až vemu podrobnou mapu, zjistím, kde se musí vystoupit a jak je to daleko do Kudowy. A pokud nebude počasí? Tak možná jiný nocleh, v nejhorším případě ani do těch hor nepojedeme. Takže nevím, náhradním programem by mohla být Kutná Hora - s ohledem na přesun do Náchoda.

Já vím, toho času na Prahu máme málo. A tak se může zdát divné, proč si lámu hlavu, co asi bychom měli navštívit. No, právě proto: můj železný program (hlavní nádraží - Letná přes Karlův most a Hradčany plus Vyšehrad) nevyčerpává náš čas. Ten malinký zbytek chci využít co nejlíp, abych mou holku okouzlil Prahou (a samozřejme i sebou, coby skvělým průvodcem).

Takže otázka na Vás: co nám ještě doporučíte v Praze?