... je hora před Žilinou, aspoň pokud jedete od Slezska, tedy třeba rychlíkem z Prahy.

Hned za Žilinou se nám otevírá široký pohled na hory. No, měl bych doplnit: jdeme po modré značce, směr Turzovka. Na obzoru jsou vrcholky Malé Fatry s posledními zbytky sněhu, v popředí Zádubně, vesnice připojená už dnes coby městská část Žiliny.

Na Rochovici samotnou vede jen neznačená pěšina, snadno tam trefíme podle dobré mapy. Dole je údolí řeky Kysuce s hlavním silničním a železničním tahem. Na obzoru - zase Malá Fatra, tentokrát pásmo Velké Louky.

Kvůli poruše počítače další snímky zatím nebudou.

No tak, pěkně dlouho jsem tady nebyl. Minulý pátek slíbil jsem v návštěvní knize na Rochovici (hora u Žiliny), že dám fotky na blog... No nic, mezitím se mi podělal počítač; hlavně, že nepřišel jsem o tysíce snímků (to se fotí digitálem, že?).

K věci: byli jsme v Praze na ty Velikonoce. S mou dívkou. Vlastně už dnes bývalou dívkou. Poslední večer, hned po návratu z procházky, řekla mi více méně tato slova: no, rozhodla jsem se, že můžeme být přátele, ale víc to ne... Skutečně, objevily se mezi námi rozdíly. Já jsem vzpomínal, jak hezká byla Praha v roce '90, ještě bez těch davů zahraničních turistů. Ona, že v konsumpční společnosti se cítí docela dobře. Pro mě není normální zajít do drahé kavárny na čaj. Nicméně akorát ten druhý den se nám docela podařil. Stejně jsem ale měl pocit jako někdy u zkoušky: sice ještě není skončeno, však výsledek, vlastně rozsudek už padl.

Další den ráno jsme šli pěšky z Hradčan na hlavní nádraží. Akorát orloj se nějak zasekl, a to jsme pěkně spěchali od Karlova mostu, aby nezmeškat okamžik, kdy na náměstí odbije rovná hodina. No nic, nasedáme do vlaku směr Kolín, pak Kutná Hora. V proslulé sedlecké kostnici strávili jsme příliš dlouho a tak už se nám nevešla do programu druhá atrakce - svatá Barbora. Kdybych byl věděl, kde zastavuje městský autobus, snad by to vyšlo. Prostě v roce '90 jel jsem na kole a zdálo se mi, že od te kaple do Barbory bude asi kilometr.

Jedeme dál. V Ústí nad Orlicí výpad do města - no, přece někde musí být samoobsluha! Nekoupili jsme v Praze slíbené lentilky pro pětiletou dcerku mé milé. A houby - všechny obchůdky zrušili. Supermarket je moc daleko, to nestihneme vlak.

Sněží. Jedeme do Letohradu, pak přestup na motorák, dále na autobus. Máme něco přes hodinu do odjezdu polského vlaku z Mezilesí. V Orlických horách ale ještě vládne zima! Ty hromady sněhu nenapadly přece během dneška... Nasazuji ostré tempo. Beru těžký batoh mé divky, ale ani to nepomáhá. Konečně jsme na průsmyku mezi Petrovičkami a polským Kamieńczykem... Ticho, zasněžená cesta, výhled na celé Kladsko... Už není šance stihnout ten vlak. Tak co?

Tak já už dál půjdu sama, snad si poradím. Ty bys potom taky něměl návrat z Lichkova...

To ale ne! Já tě tady nenechám...

A tak pokračovali jsme spolu až na nádraží do Mezilesí. Já věděl, že si hravě poradí, chtěl jsem ji ale ušetřit ten pocit opuštěnosti... Holka byla utahaná, našla nějaké spojení, pojede celou noc s přestupy, hned potom za volant i do práce... Byla moc dojatá tím, že jsem ji nenechal na hranicích Polska... Řekla: víš, zapomeň na to, co jsem ti mluvila v Praze. Tys mě nenechal jako kdysi někdo jiný...

Už jsem musel jít, aby mi neujel poslední vlak z Lichkova. Šel jsem po kolejích. Už se stmívalo, začalo hustě sněžit. Holka už asi jede ve vlaku... A najednou slyším pipnutí mobilu: přišla mi textovka... Miláčku, dej na sebe pozor, mám o tebe strach v tom počasí. Cesta se zdála být nekonečná. Sotva jsem stihl ten motorák. Měl jsem promočené kalhoty, vlastně namrzlé... Byl jsem ale šťastný. Měl jsem pocit, že náš vztah přece jen trvá.

Je to pár dnů, jak mi připomněla: copak nepamatuješ, co jsem ti tehdy v Praze řekla?

Ano, pamatuji... A tam, na tom průsmyku? Nebo že to byl pouhý sen?

Kdo četl, ten ví: sbalila mě jedna blogerka od Poznaně a tak jsme zatím spolu. Mou holku napadlo společně strávit svátky v Praze. Zatím nebyla v Československu, nepočítáme-li nákup piva v Suché Hoře, asi 20 m za závorou. Původně jsem chtěl přespat u známých, nakonec ale z toho sešlo. Máme objednaný hotel. No, stojí to víc, ale zase nebudeme nikomu na obtíž, kdy se budeme vrácet z noční procházky Prahou.

Kupodivu největší problém je: co shlédnout v té Praze? Měli bychom vystoupit z vlaku na hlavním nádraží v neděli, kolem poledne. Takže rovnou ze stanice vyrazíme na trasu: Václavské náměstí, Staroměstské náměstí s Orlojem, Karlův most, Malá Strana, Hradčany, pohled z Letné na oblouk Vltavy s mosty. Pak samostatná kapitola: Vyšehrad. Pokud nám to klapne, rád bych přidal Pražský Semmering, neboli vlakem (skoro) do nebe. Když ne, tak aspoň tramvají na Barrandov. Mimochodem, v Poznani na kloubové tramvaje české výroby tamní říkají tatrovky...

Noční procházka po Karlově mostě, to už víme, samožřejmě pivo (pro úsporu radší lahvové ze samoobsluhy). A co ještě? Druhý den, tedy velikonoční pondělí, pokud bude počasí, pojedeme posledním spojem směr Adršpach, pak nocleh ve stanu (no nevím, ještě budu sledovat předpovědi). Ráno Teplické a Adršpašské skály, pak na nádraží PKP do Kudowy, kde holka nastoupí do osobáku směr Poznaň. Nevím, proč ještě nepropojili Kudowu s Náchodem? Díky rozdělení Československa obnovili spojení Zwardoně a Serafínova, jenže tam stačilo opravit na 300 metrů pražců. A to je vše. Jsme v Šengenu, přesto železn(iční)á opona se má docela dobře. Až vemu podrobnou mapu, zjistím, kde se musí vystoupit a jak je to daleko do Kudowy. A pokud nebude počasí? Tak možná jiný nocleh, v nejhorším případě ani do těch hor nepojedeme. Takže nevím, náhradním programem by mohla být Kutná Hora - s ohledem na přesun do Náchoda.

Já vím, toho času na Prahu máme málo. A tak se může zdát divné, proč si lámu hlavu, co asi bychom měli navštívit. No, právě proto: můj železný program (hlavní nádraží - Letná přes Karlův most a Hradčany plus Vyšehrad) nevyčerpává náš čas. Ten malinký zbytek chci využít co nejlíp, abych mou holku okouzlil Prahou (a samozřejme i sebou, coby skvělým průvodcem).

Takže otázka na Vás: co nám ještě doporučíte v Praze?

Ale to uteklo. Já skoro furt sedím v robotě, ze které jsem přece už v září odešel. No, dělám tam nadále pohovosti. Načerno, pokud se nemýlím.

Moje mamka v říjnu vážně onemocněla. Nevím, jestli ještě v životě vyrazíme spolu do hor... Takže až na vrcholky hor už budu chodit jenom já?

Když se jezdí po silnicích, občas se stane nějaká ta nehoda. Když se bloguje i v Polsku... No, co mám říct... Chěl jsem mít Češku nebo Slovenku. Asi někde si něco spletli v mé objednávce. A tak mi Ježíšek pomocí mého polského blogu nadělil holku z polského vnitrozemí. Pokud budeme žít spolu, tak snad jenom na Těšínsku. Tím způsobem ona nebude v cizině a i já budu mít své milované Československo na dosah. Vlastne už za 3 a půl hodiny Polsko-Česko-Slovensko-Rakousko...

Mám z toho divný pocit. Moje babička by snad měla radost... Nebylo jak za Austryje, nebylo jak za Franza Josefa - říkávala po celý svůj život. Inu, své dětství prožila za císaře pána.

 [text mi zmizel, napsal jsem nový v roce 2022]

Błatnia je hora v polské části Slezských Beskyd. V názvu zní čeština, forma "Błotny" se neujala. Jednou jsem se tam vydal za pěkného počasí.

Podle té fotky jsem asi šel na Blatnou z údolí Nałęże. Jezdí tam příměstský autobus z Bílska.

... už na hřebeni

Vrchol a na něm zbytky středověkého hradu? Ale kdepak, kanalizace. O kousek je turistická chata.

Pohled na sever do údolí Vápenice (Wapienica) s vodárenskou nádrží. W pozadí souměstí Bielsko-Biała. Bielsko (Bílsko) ještě patřilo do Českého králoství.

Pohled na východ, směrem k Šindelné (Szyndzielnia, hora nad Bílskem s kabinkovou lanovkou)

Pohled z Blatné na jih, přes údolí Brenné.

Pohled z Klimczoku na Magurku. To už jsme nad Bílskem. Tek kluk v kostkované košili to jsem byl já...

13 září počasí mělo být dobré, ve skutečnosti ale... No nic, přece pokud už je člověk na trase, každé počasí je dobré (špatné je, kdy sedím doma a říkám si: jak to dobře, že nikam jsem nešel...).

pastviny nad Nýdkem

tajemná nálada na Rytířské stezce

... a proč já musím bydlet ve městě?

Sošov se odhaluje...

bučina pod Čantoryji

pohled z Cieslaru na Velký Stožek, v popředí polská osada Malý Stožek

A pak už jsem musel upalovat do Visly na autobus...

Vlakem do Bystřice nad Olzou, pak autobusem do Nýdku (vystoupím na náměstí kosmonautů...), dál po Rytířské stezce pod vrchol Čantoryje (prostě minule mi došly baterky ve foťáku, musím vyfotit jeden hezký pohled...) a po hřebeni na Velký Stožek. Počasí má být opravdu letní - k nevíře...

Proč náměstí kosmonautů ? Prý jednoho studeného večera, někdy v 60. letech na tomto náměsti byl kolotoč... a jeho opilý správce zapomněl vypnout pohon - v důsledku pár pěkně zmrzlých lidí kroužilo na tom kolotoči až do rána.

V 16 hodin mám být ve Skočově v zamestnání. Pokud stihnu autobus z Wisły Łabajowa v 14.10, vyjde to. Já vím, takový výlet pod časovým tlakem není to pravé... jenže mám noční lékařskou pohotovost. Až budu mít volno, zase nebude počasí. A hřeben od Čantoryje po Stožek už jsem skoro zapomněl jak vypadá.

V pátek ráno končím pohotovost, dalsí začíná v 16. I počasí se ještě má udržet... Tak asi opráším další horu, Blatnou (polsky Błatnia, považuje se ten název za českou zkomoleninu, jazykoví puristé chtějí Błotny...).

Koncem září nechci mít už žádné pohotovosti. Mám chuť na hřebenovku v Nízkých Tatrách. A v říjnu, pokud se vydaří počasí - někam na kolo?

No, myslím ten seznam odkazů na Váš blog. Klikněte na červený odkaz "Referer", to se dostanete na stránku, kde je příslušný kód HTML. Ten zkopírujete do okénka v nastavení svého blogu. Aha, odkazy se objeví až na ně někdo klikne.

Je to zdarma. Proč? Sledování provozu na netu prý napomáhá správnému adresování spamu. Tak už vím, proč mě furt posílají reklamy na Viagru, naopak jedné holce z jiného blogu - ne.

Stejně jednou nám všem do zadků nastřílí čipy a budou nás sledovat (pochopitelně jen proto, abychom si náhodou neubližili). Sakra, zrovna něco mě tam svědí. Že by už, třeba ve spánku?