Na pomezí

Květen bude posledním měsícem, který mi chybí do půlročního období, které vyžaduje lékařská komora, abych mohl zase 5 roků nic nedělat a zachovat si doktorské oprávnění. Neznamená to, že skutečně myslím jen na to (jak nic nedělat).

Ne, prostě od 1 června už nemusím dělat vše, co si zaměstnavatel přeje. Mám rodiče, mám úspory, a tak mohu se otočit a říct pěkně sbohem.

Asi už něco tuší. Inu, nejsem tak hodný, jak jste si mysleli. V pondělí by měl být nějaký rozhovor s šéfkou. Že je vypovědní lhůta? No, to by musela být pracovní smlouva... A pokud se někomu něco nelíbí, tak stačí, že se obrátím na finančni úřad, státní zastupitelství... Nechtěně jsem se během své práce to a ono dozvěděl...

Najednou si připadám jako důležitá persona. Docela mě to bavi...

Už si skoro nepamatuji, kdy jsem měl volný den. Neděle byla pro mě volná - tak do hor! I počasí bylo nádherné.

Do Žiliny to nemáme daleko. Minule, na podzim, vynechali jsme Straník při pochodu z Budatína do Vadičova. Tentokrát chystáme se chybu napravit. Do Zástrania jedeme autobusem městské linky 27. Pak začíná výstup na horu. Z vesnice je to jen 200 m výškového rozdílu, rozhled je však královský. Vrcholy Malé Fatry a zejména Nízkých Tater jsou ještě bílé. U nohou vidíme novou továrnu na auta. Druhá bude v Nošovicích. Copak, není dostatek pojízdných aut na šrotech? A stejně stará škodárna je hezčí...

Díky harmanecké mapě nacházím neznačenou cestu dolů, do dědiny, nemusíme se vracet stejnou trasou. Pokračujeme směrem na Kysucké Nové Mesto. Bohužel, docházejí baterky ve foťáku - zrovna v okamžiku, kdy se ukáže nejhezčí pohled na Zástranie. S novým kostelíkem a horama v pozadí vypadá jako alpská vesnice.

Počítám náklady: cesta autem by nebyla dražší. Jenže to bych se musel vrátit do výchozího bodu. Ne, v turistice upřednostňuji dopravu veřejnou. Jinak - snídaně ve vlaku taky má něco do sebe. Nebo večerní pivo na nádraží...

... a sice - soukromé 'busy'. Konkurují PKS-u (polská obdoba ČSAD) - hlavně cenou. Nejhorší je to, že jízdní řády (a ve větších městech i zastávky) každý dopravce má zvlášt. Takto jsem včera cestoval do Krakova. Vezl jsem zavazadla, řidič nevěděl, kde má kufr 'pane, není to můj vůz', tak jsem musel zaskládat jedno sedadlo. Místo na autobusák dorazil jsem na nějaký placek v centru. Někdo mě ale čekal na autobusáku - kam se člověk dostane jen skrz podzemní supermarket. Nakonec vše se přece jen povedlo. Kolegovi jsem dodal 24 pixle Kozla, odvezl si historické rádio Tesla a vrátil posledním spojem PKS Těšín. Jako obvykle, jela poctivá Karosa. Inu, globalizece: v žilinském SAD zase jezdí polské Autosany...

Dneska za mnou přijel Karel. Jeho žena s malým Míšou a mou mamkou šly na proslulou těšínskou burzu.

My jsme zajeli do Českého Těšína, vlastně chtěli jsme. Těsně před závorou zjistil jsem, že nemám občanku. Tak zpátky. Už máme vjíždět zase na most, vyndávám svůj doklad... pánečku, Karel teď zjišťuje, že ON občanku nechal u mne doma. A zase jedeme zpátky.

Na třetí pokus už se nám to povedlo. Až jsme jeli dál, Karel si najednou vzpomněl na svůj digitál. Ten zůstal u mne doma na nabíječce...

Volají ze Stařečkova. Nutně potřebují doktora s razítkem.
Koridorem III oddělení jde stařenka a tak nějak zíra skrz mne, za obzor. Konečně se objeví i sestřička.
Na stole už leží chorobopis. Narozená... svobodná... cukrovka... demence... agonie...
Sestra odhalí prostěradlo. Nechci rukavice. Tep... ne, to je můj.
Zbývá vyplnit papír pro matriku. Místo narození? Nevím, to si doplní. Poslední byliště? Ano, toto je opravdu poslední...
Jdu zpátky dlouhým koridorem. Vidím do sálů: ležící lidé z toho oddělení se už nikdy nedostanou ven.
Na dvorku je krásný den...
Dva světy, oddělené propastí.

Většina Čechů netuší, že má po ruce i polské znaky na své klávesnici - a sice: Ł je L s pravým Altem, ł je K taktéž; ocásky pod ą, ę - dělají se na dvakrát: nejprvé horní 6 s pravým Altem, pak 'holé' A, resp. E. Obdobně - tečka nad ż - horní 8 s pravým Altem, pak Z. U některých písmen jsou ještě čárky, třeba nad N, O, S - to se už dělá jako v češtině, 2. klávesou za horní nulou (před napsaním písmene). Jen tak na okraj: němčina, slovenština, chorvatština - jsou tam taky. Jen některé klávesnice mají příslušné popisy...

V Polsku je to blbé: nejsou pohotovosti obvodních lékařů jako v Česku. Kdo není dostatečně nemocný na to, aby se ho ujala záchranka, má obvykle smůlu - lekarz rodzinny neordinuje večer a o svátcích. Teoreticky by měl zajišťovat veškerou péči (kromě opravdu akutních případů, kde se počítají minuty) nepřetržitě.

Tak já mám tu "čest" pracovat ve zdravotním středisku, kde to doopravdy funguje. Jsme 2 doktoři, tak nebýt létajících doktorek máme každý v průměru 15 pohotovosti! Kdo to vydrží? S těma doktorkama je to tak 10-12. Každý víkend stejně mám podělaný.

Proč se v Polsku nemohou jednotlivá zdravotní střediska střídat?

Je to asi stajná otázka, jako: proč v Orlové, i když jsou ulice, paneláky mají číslování jako na vesnici? Proč v Žilině, Popradě neexistuje společný jízdní řád pro všechna stanoviště na obrovském autobusáku?

V každé zemí EU existují jiné nesmysly. Aspoň nebude nám smutno, až nás poženou do toho Šengenu a k tomu budeme platit v Eurech. To bychom pak ani nevěděli, ve které zemí se nacházíme...

Proč jsem v mém českém blogu pojmenoval těšínskou řeku 'Olza'? Je to přece polsky. Možná jsem chtěl říct 'tak toto je naše polská řeka'? Omyl. Název Olza je starší než polština a čeština. Rádoby český název 'Olše' je v podstatě umělý výtvor polských přistěhovalců (Olsza). A jednou se zalíbíl Čechům. Nestačilo válký o Těšínsko v roce 1919, tak se pokračuje v boji na mapách... Prof. Rudolf Šrámek z Brna to vidí stejně... háčky dodělám doma, tady to blbne... HEHEHE... CAPS LOCK... A JE TO!

Sedím v zaměstnání. Je to zdravotní středisko. Zase pohotovost. V 8 ráno mě vyzvedne táta - autobusy nepojedou, mé autíčko se ještě neprobrálo ze zimního spánku, kolo taky chce nějakou tu údržbu... V pondělí další pohotovost. Já už skoro nevím, co je víkend... Ani kolo to nevydrží! Tu práci jsem vzal z nutnosti v prosinci, jinak by mi v lednu lékařská komora vzala papíry: nedělal jsem už skoro 5 roků. Po 6 měsících zase mohu přerušit svou činnost. No ne myslete, že už se těším na dalších 5 let nicnedělání...

[ Pokračování článku ]

(skutečná událost, je i na mém polském blogu)

Notoricky známý pacient přijde pro nemocenskou. Samožřejmě, je něco podnapilý.

- Pane doktore, tady máte 3 růže. Pro ženušku...

- Jenže já ženu nemám...

- No, tak pro milenku.

Další pacientka je žena středních let. Zánět močových cest, dávám ji do ruky poukázku na odborné vyšetření. Žena však vidí, že ještě něco píšu (to už je ale jen pro zdravotní pojišťovnu).

- Pane doktore, já ještě něco od vás dostanu?

- Neee... totiž ano!

A dávám ji ty růže...

- No tak i já vám jednou nějakou tu kytku donesu. To víte, občas maluji obrázky...

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Krystof | Na pomezí