Na pomezí

Dnes mi přišlo z Prahy potvrzení rezervace hotelu. Sice nemám rád ten způsob ubytování ("hotely jsou pro kurvy a podnikatele"), v tom případě ale má určité výhody. Jedeme s mou holkou... a ona není (zatím) zvyklá na můj styl cestování. Jednou, v roce 1999, postavil jsem si stan koncem května, na území hlavního města - a samozřejmě na divoko! To jsem ale jel na kole a odjel za poslední panelové sídliště, směr Jesenice.

V zaměstnání mě chtěli... zaměstnat - a sice, abych po svátcích, v úterý, za někoho zaskočil. Ne, mé cestě do Prahy nic nesmí... stanout v cestě. Jedeme a konec!

Zaskakovat budu i příští týden, tak nevím, kdy najdu čas na návštěvu knihovny v Českém Těšíně. Nejsem zas takový borec, abych o Praze věděl vše. Doufál jsem, že mi něco doporučí čtenáří mého blogu... zatím ovšem nemám jediný komentář ke předešlému článku. Inu, pravidelně vedu jen svůj polský blog, tam mám každodenní věrné čtenáře.

Moje milá tvrdí, že vůbec nerozumí česky. Když mi ale napsala, že se bude v Praze domlouvat anglicky, byla to pro mě facka. A ona nechápe, vo co go. Inu, holka z polského vnitrozemí. Je naděje na nějakou převýchovu?

Naděje je prý vždycky. Tak to zkusíme. Češství přece má něco do sebe. Mě okouzlilo hned po otevření hranic...

Kdo četl, ten ví: sbalila mě jedna blogerka od Poznaně a tak jsme zatím spolu. Mou holku napadlo společně strávit svátky v Praze. Zatím nebyla v Československu, nepočítáme-li nákup piva v Suché Hoře, asi 20 m za závorou. Původně jsem chtěl přespat u známých, nakonec ale z toho sešlo. Máme objednaný hotel. No, stojí to víc, ale zase nebudeme nikomu na obtíž, kdy se budeme vrácet z noční procházky Prahou.

Kupodivu největší problém je: co shlédnout v té Praze? Měli bychom vystoupit z vlaku na hlavním nádraží v neděli, kolem poledne. Takže rovnou ze stanice vyrazíme na trasu: Václavské náměstí, Staroměstské náměstí s Orlojem, Karlův most, Malá Strana, Hradčany, pohled z Letné na oblouk Vltavy s mosty. Pak samostatná kapitola: Vyšehrad. Pokud nám to klapne, rád bych přidal Pražský Semmering, neboli vlakem (skoro) do nebe. Když ne, tak aspoň tramvají na Barrandov. Mimochodem, v Poznani na kloubové tramvaje české výroby tamní říkají tatrovky...

Noční procházka po Karlově mostě, to už víme, samožřejmě pivo (pro úsporu radší lahvové ze samoobsluhy). A co ještě? Druhý den, tedy velikonoční pondělí, pokud bude počasí, pojedeme posledním spojem směr Adršpach, pak nocleh ve stanu (no nevím, ještě budu sledovat předpovědi). Ráno Teplické a Adršpašské skály, pak na nádraží PKP do Kudowy, kde holka nastoupí do osobáku směr Poznaň. Nevím, proč ještě nepropojili Kudowu s Náchodem? Díky rozdělení Československa obnovili spojení Zwardoně a Serafínova, jenže tam stačilo opravit na 300 metrů pražců. A to je vše. Jsme v Šengenu, přesto železn(iční)á opona se má docela dobře. Až vemu podrobnou mapu, zjistím, kde se musí vystoupit a jak je to daleko do Kudowy. A pokud nebude počasí? Tak možná jiný nocleh, v nejhorším případě ani do těch hor nepojedeme. Takže nevím, náhradním programem by mohla být Kutná Hora - s ohledem na přesun do Náchoda.

Já vím, toho času na Prahu máme málo. A tak se může zdát divné, proč si lámu hlavu, co asi bychom měli navštívit. No, právě proto: můj železný program (hlavní nádraží - Letná přes Karlův most a Hradčany plus Vyšehrad) nevyčerpává náš čas. Ten malinký zbytek chci využít co nejlíp, abych mou holku okouzlil Prahou (a samozřejme i sebou, coby skvělým průvodcem).

Takže otázka na Vás: co nám ještě doporučíte v Praze?

Ale to uteklo. Já skoro furt sedím v robotě, ze které jsem přece už v září odešel. No, dělám tam nadále pohovosti. Načerno, pokud se nemýlím.

Moje mamka v říjnu vážně onemocněla. Nevím, jestli ještě v životě vyrazíme spolu do hor... Takže až na vrcholky hor už budu chodit jenom já?

Když se jezdí po silnicích, občas se stane nějaká ta nehoda. Když se bloguje i v Polsku... No, co mám říct... Chěl jsem mít Češku nebo Slovenku. Asi někde si něco spletli v mé objednávce. A tak mi Ježíšek pomocí mého polského blogu nadělil holku z polského vnitrozemí. Pokud budeme žít spolu, tak snad jenom na Těšínsku. Tím způsobem ona nebude v cizině a i já budu mít své milované Československo na dosah. Vlastne už za 3 a půl hodiny Polsko-Česko-Slovensko-Rakousko...

Mám z toho divný pocit. Moje babička by snad měla radost... Nebylo jak za Austryje, nebylo jak za Franza Josefa - říkávala po celý svůj život. Inu, své dětství prožila za císaře pána.

[text mi zmizel, napsal jsem nový v roce 2022]

Błatnia je hora v polské části Slezských Beskyd. V názvu zní čeština, forma "Błotny" se neujala. Jednou jsem se tam vydal za pěkného počasí.

Podle té fotky jsem asi šel na Blatnou z údolí Nałęże. Jezdí tam příměstský autobus z Bílska.

... už na hřebeni

Vrchol a na něm zbytky středověkého hradu? Ale kdepak, kanalizace. O kousek je turistická chata.

Pohled na sever do údolí Vápenice (Wapienica) s vodárenskou nádrží. W pozadí souměstí Bielsko-Biała. Bielsko (Bílsko) ještě patřilo do Českého králoství.

Pohled na východ, směrem k Šindelné (Szyndzielnia, hora nad Bílskem s kabinkovou lanovkou)

Pohled z Blatné na jih, přes údolí Brenné.

Pohled z Klimczoku na Magurku. To už jsme nad Bílskem. Tek kluk v kostkované košili to jsem byl já...

13 září počasí mělo být dobré, ve skutečnosti ale... No nic, přece pokud už je člověk na trase, každé počasí je dobré (špatné je, kdy sedím doma a říkám si: jak to dobře, že nikam jsem nešel...).

pastviny nad Nýdkem

tajemná nálada na Rytířské stezce

... a proč já musím bydlet ve městě?

Sošov se odhaluje...

bučina pod Čantoryji

pohled z Cieslaru na Velký Stožek, v popředí polská osada Malý Stožek

A pak už jsem musel upalovat do Visly na autobus...

Vlakem do Bystřice nad Olzou, pak autobusem do Nýdku (vystoupím na náměstí kosmonautů...), dál po Rytířské stezce pod vrchol Čantoryje (prostě minule mi došly baterky ve foťáku, musím vyfotit jeden hezký pohled...) a po hřebeni na Velký Stožek. Počasí má být opravdu letní - k nevíře...

Proč náměstí kosmonautů ? Prý jednoho studeného večera, někdy v 60. letech na tomto náměsti byl kolotoč... a jeho opilý správce zapomněl vypnout pohon - v důsledku pár pěkně zmrzlých lidí kroužilo na tom kolotoči až do rána.

V 16 hodin mám být ve Skočově v zamestnání. Pokud stihnu autobus z Wisły Łabajowa v 14.10, vyjde to. Já vím, takový výlet pod časovým tlakem není to pravé... jenže mám noční lékařskou pohotovost. Až budu mít volno, zase nebude počasí. A hřeben od Čantoryje po Stožek už jsem skoro zapomněl jak vypadá.

V pátek ráno končím pohotovost, dalsí začíná v 16. I počasí se ještě má udržet... Tak asi opráším další horu, Blatnou (polsky Błatnia, považuje se ten název za českou zkomoleninu, jazykoví puristé chtějí Błotny...).

Koncem září nechci mít už žádné pohotovosti. Mám chuť na hřebenovku v Nízkých Tatrách. A v říjnu, pokud se vydaří počasí - někam na kolo?

No, myslím ten seznam odkazů na Váš blog. Klikněte na červený odkaz "Referer", to se dostanete na stránku, kde je příslušný kód HTML. Ten zkopírujete do okénka v nastavení svého blogu. Aha, odkazy se objeví až na ně někdo klikne.

Je to zdarma. Proč? Sledování provozu na netu prý napomáhá správnému adresování spamu. Tak už vím, proč mě furt posílají reklamy na Viagru, naopak jedné holce z jiného blogu - ne.

Stejně jednou nám všem do zadků nastřílí čipy a budou nás sledovat (pochopitelně jen proto, abychom si náhodou neubližili). Sakra, zrovna něco mě tam svědí. Že by už, třeba ve spánku?

...mít blog a přes měsíc se na něm neobjevit.

Proč? Ani nevím, bylo mi nějak špatně, řešil jsem problémy v robotě...

... a asi vyřešil. Nebudu už tolik trčet v ordinaci. Jen pohotovosti. A bude na mne, kdy se mi to hodí. Samozřejmě, je třeba se nějak dohodnout s ostatníma doktorama. Nicmémě jev "zkažený víkend" už by se neměl vyskytovat. Pochopitelně, peněz bude míň (stejne nebylo až tak moc...), bude to ale stav udržitelný. Ten dosavadní - nebyl. Kupilo se mi čím dál víc odložených záležitosti.

Ve stručnosti - co jsem dělal od začátku srpna:

- cesta do České Kanady dopadla dobře. I když... ještě teď mi mráz chodí po zádech, kdy si vzpomenu na toho chodce - v noci, na silnici u Ivančic. Najednou jsem ho spatřil téměř uprostřed vozovky. Jen tak-tak jsem se mu vyhnul. A mám dojem, že nebyl opilý. Prostě šel s nějakým kamarádem. A vpravo po silnici. Z protisměru jelo auto, tak on mě skoro neslyšel, já ho skoro neviděl.

Druha cesta autem - na holickou burzu taky dopadla skoro dobře. Skoro - u Vamberka srazil jsem psa. Zdálo se mi, že prostě si jde na druhou stranu, jenže on se nějak vrátil. Nevím, utekl, ale nárazník se mi ohnul, mohl utrpět smrtelná zranění. Vina byla i moje - neopravil jsem houkačku. Ano, vozidlo nadále nemá technickou, jenže houkačku by asi stejně nekontrolovali. Je ale bohužel pravdou, že technická porucha na mém vozidle měla podíl na té nehodě.

Inu, tak to je, když doktor furt sedí v ordinaci a ani nemá čas na své autíčko. Že by za ty prachy koupil jiné? Proč ne... To ale až se terfí nějaká hezká Škoda 1202. Proč zrovna 1202?

A proč ne?

... bez technické - pokud bude chlazení v pořádku. Dnes jsem měnil čerpadlo za údajně "skoro nové", zakoupené na Allegru (polská obdoba Aukra). Zbývá naplnit soustavu a prověřit těsnost.

Kryštofe, nechtěj po Kryštofovi techničák....

Technickou bych možná udělal, pokud by mi neodhalili nefungující houkačku. Jinak je toho ještě spousta. Mám toto autíčko teprve 7 roků, a tak nebyl čas opravit vše, co zanedbal první majitel (a druhý opravil jen tak-tak).

Je to Polski Fiat 125p kombi, ročník 1983. Kombík se v Československu prakticky nevyskytoval (jeden je na Slovensku, ovšem dovezeny ze Západu). Příští rok už můj "polák" bude zralý na veteránské papíry. Ještě dodělat interiér...

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Krystof | Na pomezí