Dnes mi přišlo z Prahy potvrzení rezervace hotelu. Sice nemám rád ten způsob ubytování ("hotely jsou pro kurvy a podnikatele"), v tom případě ale má určité výhody. Jedeme s mou holkou... a ona není (zatím) zvyklá na můj styl cestování. Jednou, v roce 1999, postavil jsem si stan koncem května, na území hlavního města - a samozřejmě na divoko! To jsem ale jel na kole a odjel za poslední panelové sídliště, směr Jesenice.
V zaměstnání mě chtěli... zaměstnat - a sice, abych po svátcích, v úterý, za někoho zaskočil. Ne, mé cestě do Prahy nic nesmí... stanout v cestě. Jedeme a konec!
Zaskakovat budu i příští týden, tak nevím, kdy najdu čas na návštěvu knihovny v Českém Těšíně. Nejsem zas takový borec, abych o Praze věděl vše. Doufál jsem, že mi něco doporučí čtenáří mého blogu... zatím ovšem nemám jediný komentář ke předešlému článku. Inu, pravidelně vedu jen svůj polský blog, tam mám každodenní věrné čtenáře.
Moje milá tvrdí, že vůbec nerozumí česky. Když mi ale napsala, že se bude v Praze domlouvat anglicky, byla to pro mě facka. A ona nechápe, vo co go. Inu, holka z polského vnitrozemí. Je naděje na nějakou převýchovu?
Naděje je prý vždycky. Tak to zkusíme. Češství přece má něco do sebe. Mě okouzlilo hned po otevření hranic...